31. Codan±divinicchayakath±

230. Codan±divinicchayoti ettha (p±r±. aµµha. 2.385-6) pana codetu½ ko labhati,ko na labhati? Dubbalacodakavacana½ t±va gahetv± koci na labhati. Dubbalacodako n±masambahulesu kath±sall±pena nisinnesu eko eka½ ±rabbha anodissaka½ katv± p±r±jikavatthu½katheti, ańńo ta½ sutv± itarassa gantv± ±roceti, so ta½ upasaŖkamitv± “tva½ kirama½ idańcidańca vadas²”ti bhaŗati, so “n±ha½ evar³pa½ j±n±mi, kath±pavattiya½ pana may±anodissaka½ katv± vuttamatthi. Sace aha½ tava ima½ dukkhuppatti½ j±neyya½, ettakampina katheyyan”ti. Aya½ dubbalacodako. Tasseta½ kath±sall±pa½ gahetv± ta½ bhikkhu½koci codetu½ na labhati, eta½ pana aggahetv± s²lasampanno bhikkhu bhikkhu½ v± bhikkhuni½v±, s²lasampann± ca bhikkhun² bhikkhun²meva codetu½ labhat²ti mah±padumatthero ±ha.Mah±sumatthero pana “pańcapi sahadhammik± labhant²”ti ±ha. Godattatthero “nakoci na labhat²”ti vatv± “bhikkhussa sutv± codeti, bhikkhuniy± sutv±…pe…titthiyas±vak±na½ sutv± codet²”ti ida½ sutta½ ±hari. Tiŗŗampi ther±na½ v±decuditakasseva paµińń±ya k±retabbo.
Aya½ pana codan± n±ma diµµhacodan± sutacodan± parisaŖkitacodan±ti tividh± hoti. Apar±picatubbidh± hoti s²lavipatticodan± ±c±ravipatticodan± diµµhivipatticodan± ±j²vavipatticodan±ti.Tattha garuk±na½ dvinna½ ±pattikkhandh±na½ vasena s²lavipatticodan± veditabb± avases±na½ vasena ±c±ravipatticodan±, micch±diµµhi-antagg±hikadiµµhivasena diµµhivipatticodan±,±j²vahetu pańńatt±na½ channa½ sikkh±pad±na½ vasena ±j²vavipatticodan± veditabb±.
Apar±pi catubbidh± hoti vatthusandassan± ±pattisandassan± sa½v±sapaµikkhepo s±m²cipaµikkhepoti.Tattha vatthusandassan± n±ma “tva½ methuna½ dhamma½ paµisevi, adinna½ ±diyi, manussa½gh±tayittha, abh³ta½ ±rocayitth±”ti eva½ pavatt±. ¾pattisandassan± n±ma “tva½methunadhammap±r±jik±patti½ ±panno”ti-evam±dinayappavatt±. Sa½v±sapaµikkhepo n±ma“natthi tay± saddhi½ uposatho v± pav±raŗ± v± saŖghakamma½ v±”ti eva½ pavatto. S±m²cipaµikkhepon±ma abhiv±danapaccuµµh±na-ańjal²kammab²jan±dikamm±na½ akaraŗa½. Ta½ paµip±µiy± vandan±d²nikaronto ekassa akatv± ses±na½ karaŗak±le veditabba½. Ett±vat±pi codan± n±mahoti. Y±gubhatt±din± pana ya½ icchati, ta½ ±pucchati, na t±vat± codan± hoti.
Apar± p±timokkhaµµhapanakkhandhake (c³¼ava. 387) “eka½, bhikkhave, adhammika½ p±timokkhaµµhapana½,eka½ dhammikan”ti-±di½ katv± y±va dasa adhammik±ni p±timokkhaµµhapan±ni, dasa dhammik±n²tieva½ adhammik± pańcapańń±sa, dhammik± pańcapańń±s±ti dasuttarasata½ codan± vutt±.T± diµµhena codentassa dasuttarasata½, sutena codentassa dasuttarasata½, parisaŖk±ya codentassadasuttarasatanti ti½s±dhik±ni t²ŗi sat±ni honti. T±ni k±yena codentassa, v±c±yacodentassa, k±yav±c±ya codentass±ti tiguŗ±ni kat±ni navut±dhik±ni nava sat±nihonti. T±ni attan± codentassapi parena cod±pentassapi tattak±nev±ti v²sati-³n±nidve sahass±ni honti. Puna diµµh±dibhede sam³lik±m³likavasena anekasahass± codan±hont²ti veditabb±.
231. Vuttappabhed±su pana im±su codan±su y±ya k±yaci codan±ya vasena saŖghamajjhe osaµevatthusmi½ cuditakacodak± vattabb± “tumhe amh±ka½ vinicchayena tuµµh± bhavissath±”ti.Sace “bhaviss±m±”ti vadanti, saŖghena ta½ adhikaraŗa½ sampaµicchitabba½.Atha pana “vinicchinatha t±va, bhante, sace amh±ka½ khamissati, gaŗhiss±m±”ti vadanti,“cetiya½ t±va vandath±”ti-±d²ni vatv± d²ghasutta½ katv± vissajjitabba½. Tece ciraratta½ kilant± pakkantaparis± upacchinnapakkh± hutv± puna y±canti, y±vatatiya½paµikkhipitv± yad± nimmad± honti, tad± nesa½ adhikaraŗa½ vinicchinitabba½. Vinicchinantehica sace alajjussann± hoti paris±, ubb±hik±ya ta½ adhikaraŗa½ vinicchinitabba½.Sace b±lussann± hoti paris±, “tumh±ka½ sabh±ge vinayadhare pariyesath±”ti vinayadharepariyes±petv± yena dhammena yena vinayena yena satthus±sanena ta½ adhikaraŗa½ v³pasammati,tath± ta½ adhikaraŗa½ v³pasametabba½.
Tattha ca dhammoti bh³ta½ vatthu. Vinayoti codan± ceva s±raŗ± ca. Satthus±sanantińattisampad± ca anuss±vanasampad± ca. Tasm± codakena vatthusmi½ ±rocite cuditakopucchitabbo “santameta½, no”ti. Eva½ vatthu½ upaparikkhitv± bh³tena vatthun± codetv±s±retv± ńattisampad±ya ca anuss±vanasampad±ya ca ta½ adhikaraŗa½ v³pasametabba½. Tatra cealajj² lajji½ codeti, so ca alajj² b±lo hoti abyatto, n±ssa nayo d±tabbo, eva½pana vattabbo “kimhi na½ codes²”ti. Addh± so vakkhati “kimida½, bhante,kimhi na½ n±m±”ti. “Tva½ kimhi nampi na j±n±si, na yutta½ tay± evar³penab±lena para½ codetun”ti uyyojetabbo, n±ssa anuyogo d±tabbo. Sace pana so alajj²paŗ¹ito hoti byatto, diµµhena v± sutena v± ajjhottharitv± samp±detu½ sakkoti,etassa anuyoga½ datv± lajjisseva paµińń±ya kamma½ k±tabba½.
Sace lajj² alajji½ codeti, so ca lajj² b±lo hoti abyatto, na sakkoti anuyoga½d±tu½, tassa nayo d±tabbo “kimhi na½ codesi s²lavipattiy± v± ±c±ravipatti-±d²suv± ekiss±”ti. Kasm± pana imasseva eva½ nayo d±tabbo, na itarass±ti, nanu nayutta½ vinayadhar±na½ agatigamananti? Na yuttameva. Ida½ pana agatigamana½ na hoti, dhamm±nuggahon±ma eso. Alajjiniggahatth±ya hi lajjipaggahatth±ya ca sikkh±pada½ pańńatta½. Tatra alajj²naya½ labhitv± ajjhottharanto ehiti, lajj² pana naya½ labhitv± diµµhe diµµhasant±nenasute sutasant±nena patiµµh±ya kathessati, tasm± tassa dhamm±nuggaho vaµµati. Sace pana solajj² paŗ¹ito hoti byatto, patiµµh±ya katheti, alajj² ca “etampi natthi, etampinatth²”ti paµińńa½ na deti, alajjissa paµińń±ya eva k±tabba½.
Tadatthad²panatthańca ida½ vatthu veditabba½– tipiµakac³¼±bhayatthero kira lohap±s±dassaheµµh± bhikkh³na½ vinaya½ kathetv± s±yanhasamaye vuµµh±ti, tassa vuµµh±nasamaye dve attapaccatthik±katha½ pavattesu½. Eko “etampi natthi, etampi natth²”ti paµińńa½ na deti, athaapp±vasese paµhamay±me therassa tasmi½ puggale “aya½ patiµµh±ya katheti, aya½ pana paµińńa½na deti, bah³ni ca vatth³ni osaµ±ni, addh± eta½ kata½ bhavissat²”ti asuddhaladdhiuppann±. Tato b²jan²daŗ¹akena p±dakathalik±ya sańńa½ datv± “aha½, ±vuso, vinicchinitu½ananucchaviko, ańńena vinicchin±peh²”ti ±ha. “Kasm±, bhante”ti? Therotamattha½ ±rocesi. Cuditakapuggalassa k±ye ¹±ho uµµhito, tato so thera½ vanditv±“bhante, vinicchinitu½ anur³pena vinayadharena n±ma tumh±diseneva bhavitu½ vaµµati,codakena ca ²diseneva bhavitu½ vaµµat²”ti vatv± setak±ni niv±setv± “cira½kilamit±ttha may±”ti kham±petv± pakk±mi.
Eva½ lajjin± codiyam±no alajj² bah³supi vatth³su uppannesu paµińńa½ na deti, so neva“suddho”ti vattabbo, na “asuddho”ti, j²vamatako n±ma ±makap³tiko n±ma cesa.Sace panassa ańńampi t±disa½ vatthu uppajjati, na vinicchinitabba½, tath± n±sitakobhavissati Sace pana alajj²yeva alajji½ codeti, so vattabbo “±vuso, tava vacanen±ya½ki½ sakk± vattun”ti. Itarampi tatheva vatv± “ubhopi ekasambhogaparibhog± hutv±j²vath±”ti uyyojetabb±. S²latth±ya nesa½ vinicchayo na k±tabbo, pattac²varapariveŗ±di-atth±yapana patir³pa½ sakkhi½ labhitv± k±tabboti.
Atha lajj² lajji½ codeti, viv±do ca nesa½ kismińcideva appamattako hoti, sańń±petv±“m± eva½ karoth±”ti accaya½ des±petv± uyyojetabb± Atha panetthacuditakena sahas± viraddha½ hoti, ±dito paµµh±ya alajj² n±ma natthi. So ca pakkh±nurakkhaŗatth±yapaµińńa½ na deti, “maya½ saddah±ma, maya½ saddah±m±”ti bah³ uµµhahanti, so tesa½ paµińń±yaekav±ra½ dvev±ra½ suddho hotu, atha pana viraddhak±lato paµµh±ya µh±ne na tiµµhati, vinicchayona d±tabbo.
232. Adinn±d±navatthu½ vinicchinantena (p±r±. aµµha. 1.92) pana pańcav²sati avah±r±s±dhuka½ sallakkhetabb±. Tesu ca kusalena vinayadharena otiŗŗa½ vatthu½ sahas± avinicchinitv±vapańca µh±n±ni oloketabb±ni, y±ni sandh±ya por±ŗ± ±hu–
“Vatthu½ k±lańca desańca, aggha½ paribhogapańcama½;
tulayitv± pańca µh±n±ni, dh±reyyattha½ vicakkhaŗo”ti. (P±r±. aµµha. 1.92).
Tattha vatthunti bhaŗ¹a½. Avah±rakena hi “may± ida½ n±ma avahaµan”ti vuttepi±patti½ an±ropetv±va ta½ bhaŗ¹a½ “sas±mika½ v± as±mika½ v±”ti upaparikkhitabba½.Sas±mikepi s±mik±na½ s±layabh±vo v± nir±layabh±vo v± upaparikkhitabbo. Sace tesa½s±layak±le avahaµa½, bhaŗ¹a½ aggh±petv± ±patti k±tabb±. Sace nir±layak±le,p±r±jikena na k±tabb±. Bhaŗ¹as±mikesu pana bhaŗ¹a½ ±har±pentesu bhaŗ¹a½ d±tabba½.Ayamettha s±m²ci.
Imassa panatthassa d²panatthamida½ vatthu– bh±tiyar±jak±le kira mah±cetiyap³j±ya dakkhiŗadisatoeko bhikkhu sattahattha½ paŗ¹uk±s±va½ a½se karitv± cetiyaŖgaŗa½ p±visi. TaŖkhaŗamevaca r±j±pi cetiyavandanattha½ ±gato. Tato uss±raŗ±ya vattam±n±ya mah±janasammaddo ahosi.Atha so bhikkhu janasammaddap²¼ito a½sato patanta½ k±s±va½ adisv±va nikkhanto, nikkhamitv± k±s±va½ apassanto “ko ²dise janasammadde k±s±va½ lacchati, na d±ni ta½ mayhan”tidhuranikkhepa½ katv± gato. Athańńo bhikkhu pacch± ±gacchanto ta½ k±s±va½ disv± theyyacittenagahetv± puna vippaµis±r² hutv± “assamaŗo d±nimhi, vibbhamiss±m²”ti citteuppanne “vinayadhare pucchitv± ńass±m²”ti cintesi.
Tena samayena c³¼asumanatthero n±ma sabbapariyattidharo vinay±cariyap±mokkhomah±vih±re paµivasati. So bhikkhu thera½ upasaŖkamitv± vanditv± ok±sa½ k±retv±attano kukkucca½ pucchi. Thero tena bhaµµhe janak±ye pacch± ±gantv± gahitabh±va½ńatv± “atthi d±ni ettha ok±so”ti cintetv± ±ha “sace k±s±vas±mika½bhikkhu½ ±neyy±si, sakk± bhaveyya tava patiµµh± k±tun”ti. Kath±ha½, bhante, ta½dakkhiss±m²ti. Tahi½ tahi½ gantv± olokeh²ti. So pańcapi mah±vih±re oloketv±neva addakkhi. Tato na½ thero pucchi “katar±ya dis±ya bah³ bhikkh³ ±gacchant²”ti?“Dakkhiŗadis±ya, bhante”ti. Tena hi k±s±va½ d²ghato ca tiriyańca minitv± µhapehi,µhapetv± dakkhiŗadis±ya vih±rapaµip±µiy± vicinitv± ta½ bhikkhu½ ±neh²ti. So tath±katv± ta½ bhikkhu½ disv± therassa santika½ ±nesi. Thero pucchi “taveda½ k±s±van”ti?“¾ma, bhante”ti. Kuhi½ te p±titanti? So sabba½ ±cikkhi. Thero tena kata½dhuranikkhepa½ sutv± itara½ pucchi “tay± ida½ kuhi½ disv± gahitan”ti? Sopi sabba½±rocesi. Tato ta½ thero ±ha “sace te suddhacittena gahita½ abhavissa, an±pattiyevate assa, theyyacittena pana gahitatt± dukkaµa½ ±pannosi, ta½ desetv± an±pattikohoti, idańca k±s±va½ attano santaka½ katv± etasseva bhikkhuno deh²”ti. Sobhikkhu amateneva abhisitto varamass±sappatto ahosi. Eva½ vatthu oloketabba½.