R±ja-aparih±niyadhammavaººan±
134. Bhagavanta½ b²jayam±noti thero vattas²se µhatv± bhagavanta½ b²jati, bhagavato pana s²ta½ v± uºha½ v± natthi. Bhagav± br±hmaºassa vacana½ sutv± tena saddhi½ amantetv± therena saddhi½ mantetuk±mo kinti te, ±nanda, sutanti-±dim±ha. Abhiºha½ sannip±t±ti divasassa tikkhattu½ sannipatant±pi antarantar± sannipatant±pi abhiºha½ sannip±t±va. Sannip±tabahul±ti hiyyopi sannipatimh±, purimadivasampi sannipatimh±, puna ajja kimattha½ sannipatit± hom±ti vos±na½ an±pajjant± sannip±tabahul± n±ma honti. Y±vak²vañc±ti yattaka½ k±la½. Vuddhiyeva, ±nanda, vajj²na½ p±µikaªkh±, no parih±n²ti– abhiºha½ asannipatant± hi dis±vidis±su ±gata½ s±sana½ na suºanti, tato– “asukag±mas²m± v± nigamas²m± v± ±kul±, asukaµµh±ne cor± v± pariyuµµhit±”ti na j±nanti, cor±pi “pamatt± r±j±no”ti ñatv± g±manigam±d²ni paharant± janapada½ n±senti. Eva½ r±j³na½ parih±ni hoti. Abhiºha½ sannipatant± pana ta½ ta½ pavatti½ suºanti, tato bala½ pesetv± amittamaddana½ karonti, cor±pi– “appamatt± r±j±no, na sakk± amhehi vaggabandhehi vicaritun”ti bhijjitv± pal±yanti. Eva½ r±j³na½ vuddhi hoti. Tena vutta½– “vuddhiyeva, ±nanda, vajj²na½ p±µikaªkh± no parih±n²”ti. Tattha p±µikaªkh±ti icchitabb±, avassa½ bhavissat²ti eva½ daµµhabb±ti attho. Samagg±ti-±d²su sannip±tabheriy± niggat±ya– “ajja me kicca½ atthi, maªgala½ atth²”ti vikkhepa½ karont± na samagg± sannipatanti n±ma. Bherisadda½ pana sutv±va bhuñjant±pi alaªkariyam±n±pi vatth±ni niv±sent±pi a¹¹habhutt± v± a¹¹h±laªkat± v± vattha½ niv±sayam±n± v± sannipatant± samagg± sannipatanti n±ma. Sannipatit± pana cintetv± mantetv± kattabba½ katv± ekatova avuµµhahant± na samagg± vuµµhahanti n±ma. Eva½ vuµµhitesu hi ye paµhama½ gacchanti, tesa½ eva½ hoti– “amhehi b±hirakath±va sut±, id±ni vinicchayakath± bhavissat²”ti. Ekato vuµµhahant± pana samagg± vuµµhahanti n±ma. Apica– “asukaµµh±nesu g±mas²m± v± nigamas²m± v± ±kul±, cor± pariyuµµhit±”ti sutv±– “ko gantv± ima½ amittamaddana½ karissat²”ti vutte– “aha½ paµhama½, aha½ paµhaman”ti vatv± gacchant±pi samagg± vuµµhahanti n±ma. Ekassa pana kammante os²dam±ne ses± r±j±no puttabh±taro pesetv± tassa kammanta½ upatthambhayam±n±pi, ±gantukar±j±na½– “asukassa geha½ gacchatu, asukassa geha½ gacchat³”ti avatv± sabbe ekato saªgaºhant±pi, ekassa maªgale v± roge v± aññasmi½ v± pana t±dise sukhadukkhe uppanne sabbe tattha sah±yabh±va½ gacchant±pi samagg± vajjikaraº²y±ni karonti n±ma. Apaññattanti-±d²su pubbe akata½ suªka½ v± bali½ v± daº¹a½ v± ±har±pent± apaññatta½ paññapenti n±ma. Por±ºapaveºiy± ±gatameva pana an±har±pent± paññatta½ samucchindanti n±ma. Coroti gahetv± dassite avicinitv±va chejjabhejja½ anus±sent± por±ºa½ vajjidhamma½ sam±d±ya na vattanti n±ma. Tesa½ apaññatta½ paññapent±na½ abhinavasuªk±d²hi p²¼it± manuss±– “ati-upaddutamha, ko imesa½ vijite vasissat²”ti paccanta½ pavisitv± cor± v± corasah±y± v± hutv± janapada½ paharanti. Paññatta½ samucchindant±na½ paveº²-±gat±ni suªk±d²ni agaºhant±na½ koso parih±yati. Tato hatthi-assabalak±ya-orodh±dayo yath±nibaddha½ vaµµa½ alabham±n± th±mena balena parih±yanti. Te neva yuddhakkham± honti, na p±ricariyakkham±. Por±ºa½ vajjidhamma½ sam±d±ya avattant±na½ vijite manuss±– “amh±ka½ putta½ pitara½ bh±tara½ acora½yeva coroti katv± chindi½su bhindi½s³”ti kujjhitv± paccanta½ pavisitv± cor± v± corasah±y± v± hutv± janapada½ paharanti, eva½ r±j³na½ parih±ni hoti, paññatta½ paññapent±na½ pana “paveº²-±gatameva r±j±no karont²”ti manuss± haµµhatuµµh± kasiv±ºijj±dike kammante samp±denti. Paññatta½ asamucchindant±na½ paveº²-±gat±ni suªk±d²ni gaºhant±na½ koso va¹¹hati, tato hatthi-assabalak±ya-orodh±dayo yath±nibaddha½ vaµµa½ labham±n± th±mabalasampann± yuddhakkham± ceva p±ricariyakkham± ca honti. Por±ºa½ vajjidhammanti ettha pubbe kira vajjir±j±no “aya½ coro”ti ±netv± dassite “gaºhatha na½ coran”ti avatv± vinicchayamah±matt±na½ denti. Te vinicchinitv± sace acoro hoti, vissajjenti. Sace coro, attan± kiñci avatv± voh±rik±na½ denti. Tepi acoro ce, vissajjenti. Coro ce, suttadhar±na½ denti. Tepi vinicchinitv± acoro ce, vissajjenti. Coro ce, aµµhakulik±na½ denti. Tepi tatheva katv± sen±patissa, sen±pati upar±jassa, upar±j± rañño, r±j± vinicchinitv± acoro ce, vissajjeti. Sace pana coro hoti, paveº²potthaka½ v±c±peti. Tattha– “yena ida½ n±ma kata½, tassa aya½ n±ma daº¹o”ti likhita½. R±j± tassa kiriya½ tena sam±netv± tadanucchavika½ daº¹a½ karoti. Iti eta½ por±ºa½ vajjidhamma½ sam±d±ya vattant±na½ manuss± na ujjh±yanti, “r±j±no por±ºapaveºiy± kamma½ karonti, etesa½ doso natthi, amh±ka½yeva doso”ti appamatt± kammante karonti. Eva½ r±j³na½ vuddhi hoti. Tena vutta½– “vuddhiyeva, ±nanda, vajj²na½ p±µikaªkh±, no parih±n²”ti. Sakkaront²ti ya½kiñci tesa½ sakk±ra½ karont± sundarameva karonti. Garu½ karont²ti garubh±va½ paccupaµµhapetv±va karonti. M±nent²ti manena piy±yanti. P³jent²ti nipaccak±ra½ dassenti. Sotabba½ maññant²ti divasassa dve tayo v±re upaµµh±na½ gantv± tesa½ katha½ sotabba½ saddh±tabba½ maññanti. Tattha ye eva½ mahallak±na½ r±j³na½ sakk±r±d²ni na karonti, ov±datth±ya ca nesa½ upaµµh±na½ na gacchanti, te tehi vissaµµh± anovadiyam±n± k²¼±pasut± rajjato parih±yanti. Ye pana tath± paµipajjanti, tesa½ mahallakar±j±no– “ida½ k±tabba½, ida½ na k±tabban”ti por±ºa½ paveºi½ ±cikkhanti. Saªg±ma½ patv±pi– “eva½ pavisitabba½, eva½ nikkhamitabban”ti up±ya½ dassenti. Te tehi ovadiyam±n± yath±-ov±da½ paµipajjant± sakkonti r±jappaveºi½ sandh±retu½. Tena vutta½– “vuddhiyeva, ±nanda, vajj²na½ p±µikaªkh±, no parih±n²”ti. Kulitthiyoti kulagharaºiyo. Kulakum±riyoti anividdh± t±sa½ dh²taro. Okkassa pasayh±ti ettha “okkass±”ti v± “pasayh±”ti v± pasayh±k±rasseveta½ n±ma½. “Ukkass±”tipi paµhanti. Tattha okkass±ti avakassitv± ±ka¹¹hitv±. Pasayh±ti abhibhavitv± ajjhottharitv±ti aya½ vacanattho. Evañhi karont±na½ vijite manuss±– “amh±ka½ gehe puttam±taropi, khe¼asiªgh±ºik±d²ni mukhena apanetv± sa½va¹¹hitadh²taropi ime r±j±no balakk±rena gahetv± attano ghare v±sent²”ti kupit± paccanta½ pavisitv± cor± v± corasah±y± v± hutv± janapada½ paharanti. Eva½ akaront±na½ pana vijite manuss± appossukk± sak±ni kamm±ni karont± r±jakosa½ va¹¹henti. Evamettha vuddhih±niyo veditabb±. Vajj²na½ vajjicetiy±n²ti vajjir±j³na½ vajjiraµµhe citt²kataµµhena cetiy±n²ti laddhan±m±ni yakkhaµµh±n±ni. Abbhantar±n²ti antonagare µhit±ni. B±hir±n²ti bahinagare µhit±ni Dinnapubbanti pubbe dinna½. Katapubbanti pubbe kata½. No parih±pessant²ti aparih±petv± yath±pavattameva karissanti dhammika½ bali½ parih±pent±nañhi devat± ±rakkha½ susa½vihita½ na karonti, anuppanna½ dukkha½ janetu½ asakkont±pi uppanna½ k±sas²sarog±di½ va¹¹henti, saªg±me patte sah±y± na honti. Aparih±pent±na½ pana ±rakkha½ susa½vihita½ karonti, anuppanna½ sukha½ upp±detu½ asakkont±pi uppanna½ k±sas²sarog±di½ hananti, saªg±mas²se sah±y± hont²ti evamettha vuddhih±niyo veditabb±. Dhammik± rakkh±varaºagutt²ti ettha rakkh± eva yath± anicchita½ na gacchati, eva½ ±varaºato ±varaºa½. Yath± icchita½ na vinassati, eva½ gop±yanato gutti. Tattha balak±yena pariv±retv± rakkhaºa½ pabbajit±na½ dhammik± rakkh±varaºagutti n±ma na hoti. Yath± pana vih±rassa upavane rukkhe na chindanti, v±jik± vajjha½ na karonti, pokkharaº²su macche na gaºhanti, eva½ karaºa½ dhammik± rakkh±varaºagutti n±ma. Kinti an±gat± c±ti imin± pana nesa½ eva½ paccupaµµhitacittasant±noti cittappavatti½ pucchati. Tattha ye an±gat±na½ arahant±na½ ±gamana½ na icchanti, te assaddh± honti appasann±. Pabbajite ca sampatte paccuggamana½ na karonti, gantv± na passanti, paµisanth±ra½ na karonti, pañha½ na pucchanti, dhamma½ na suºanti, d±na½ na denti, anumodana½ na suºanti, niv±sanaµµh±na½ na sa½vidahanti. Atha nesa½ avaººo abbhuggacchati– “asuko n±ma r±j± assaddho appasanno, pabbajite sampatte paccuggamana½ na karoti…pe… niv±sanaµµh±na½ na sa½vidahat²”ti. Ta½ sutv± pabbajit± tassa nagaradv±rena na gacchanti, gacchant±pi nagara½ na pavisanti. Eva½ an±gat±na½ arahant±na½ an±gamanameva hoti. ¾gat±nampi ph±suvih±re asati yepi aj±nitv± ±gat±, te– “vasiss±m±ti t±va cintetv± ±gatamh±, imesa½ pana r±j³na½ imin± n²h±rena ko vasissat²”ti nikkhamitv± gacchanti. Eva½ an±gatesu an±gacchantesu, ±gatesu dukkha½ viharantesu so deso pabbajit±na½ an±v±so hoti. Tato devat±rakkh± na hoti, devat±rakkh±ya asati amanuss± ok±sa½ labhanti. Amanuss± ussann± anuppanna½ by±dhi½ upp±denti, s²lavant±na½ dassanapañh±pucchan±divatthukassa puññassa an±gamo hoti. Vipariy±yena pana yath±vuttakaºhapakkhavipar²tassa sukkapakkhassa sambhavo hot²ti evamettha vuddhih±niyo veditabb±. 135. Ekamid±hanti ida½ bhagav± pubbe vajj²na½ imassa vajjisattakassa desitabh±vappak±sanattham±ha Tattha s±randade cetiyeti eva½n±make vih±re. Anuppanne kira buddhe tattha s±randadassa yakkhassa niv±sanaµµh±na½ cetiya½ ahosi. Athettha bhagavato vih±ra½ k±r±pesu½, so s±randade cetiye katatt± s±randadacetiyantveva saªkhya½ gato. Akaraº²y±ti ak±tabb±, aggahetabb±ti attho. Yadidanti nip±tamatta½. Yuddhass±ti karaºatthe s±mivacana½, abhimukhayuddhena gahetu½ na sakk±ti attho. Aññatra upal±pan±y±ti µhapetv± upal±pana½. Upal±pan± n±ma– “ala½ viv±dena, id±ni samagg± hom±”ti hatthi-assarathahiraññasuvaºº±d²ni pesetv± saªgahakaraºa½. Evañhi saªgaha½ katv± kevala½ viss±sena sakk± gaºhitunti attho. Aññatra mithubhed±y±ti µhapetv± mithubheda½. Imin± aññamaññabheda½ katv±pi sakk± ete gahetunti dasseti. Ida½ br±hmaºo bhagavato kath±ya naya½ labhitv± ±ha. Ki½ pana bhagav± br±hmaºassa im±ya kath±ya nayal±bha½ na j±n±t²ti? ¾ma, j±n±ti. J±nanto kasm± kathes²ti? Anukamp±ya. Eva½ kirassa ahosi– “may± akathitepi katip±hena gantv± sabbe gaºhissati, kathite pana samagge bhindanto t²hi sa½vaccharehi gaºhissati, ettakampi j²vitameva vara½, ettakañhi j²vant± attano patiµµh±nabh³ta½ puñña½ karissant²”ti. Abhinanditv±ti cittena abhinanditv±. Anumoditv±ti “y±va subh±sitañcida½ bhot± gotamen±”ti v±c±ya anumoditv±. Pakk±m²ti rañño santika½ gato. Tato na½ r±j±– “ki½ ±cariya, bhagav± avac±”ti pucchi. So– “yath± bho samaºassa gotamassa vacana½ na sakk± vajj² kenaci gahetu½, api ca upal±pan±ya v± mithubhedena v± sakk±”ti ±ha. Tato na½ r±j±– “upal±pan±ya amh±ka½ hatthi-ass±dayo nassissanti, bhedeneva te gahess±mi, ki½ karom±”ti pucchi. Tena hi, mah±r±ja, tumhe vajji½ ±rabbha parisati katha½ samuµµh±petha. Tato aha½– “ki½ te mah±r±ja tehi, attano santakehi kasiv±ºijj±d²ni katv± j²vantu ete r±j±no”ti vatv± pakkamiss±mi. Tato tumhe– “kinnu kho bho esa br±hmaºo vajji½ ±rabbha pavatta½ katha½ paµib±hat²”ti vadeyy±tha, divasabh±ge c±ha½ tesa½ paºº±k±ra½ pesess±mi, tampi g±h±petv± tumhepi mama dosa½ ±ropetv± bandhanat±lan±d²ni akatv±va kevala½ khuramuº¹a½ ma½ katv± nagar± n²har±petha. Ath±ha½– “may± te nagare p±k±ro parikh± ca k±rit±, aha½ kira dubbalaµµh±nañca utt±nagambh²raµµh±nañca j±n±mi, na cirasseva d±ni uju½ kariss±m²”ti vakkh±mi. Ta½ sutv± tumhe– “gacchat³”ti vadeyy±th±ti. R±j± sabba½ ak±si. Licchav² tassa nikkhamana½ sutv±– “saµho br±hmaºo, m± tassa gaªga½ uttaritu½ adatth±”ti ±ha½su. Tatra ekaccehi– “amhe ±rabbha kathitatt± kira so eva½ kato”ti vutte “tena hi, bhaºe, et³”ti bhaºi½su. So gantv± licchav² disv± “ki½ ±gatatth±”ti pucchito ta½ pavatti½ ±rocesi, licchavino– “appamattakena n±ma eva½ garu½ daº¹a½ k±tu½ na yuttan”ti vatv±– “ki½ te tatra µh±nantaran”ti pucchi½su. “Vinicchay±maccohamasm²”ti. Tadeva te µh±nantara½ hot³ti. So suµµhutara½ vinicchaya½ karoti, r±jakum±r± tassa santike sippa½ uggaºhanti. So patiµµhitaguºo hutv± ekadivasa½ eka½ licchavi½ gahetv± ekamanta½ gantv±– d±rak± kasant²ti pucchi. ¾ma, kasanti. Dve goºe yojetv±ti? ¾ma, dve goºe yojetv±ti. Ettaka½ vatv± nivatto. Tato ta½ añño– “ki½ ±cariyo ±h±”ti pucchitv± tena vutta½ asaddahanto “na me esa yath±bh³ta½ kathet²”ti tena saddhi½ bhijji. Br±hmaºo aññasmi½ divase eka½ licchavi½ ekamanta½ netv±– “kena byañjanena bhuttos²”ti pucchitv± nivatto. Tampi añño pucchitv± asaddahanto tatheva bhijji. Br±hmaºo aparampi divasa½ eka½ licchavi½ ekamanta½ netv±– “atiduggatosi kir±”ti pucchi. Ko evam±h±ti pucchito asuko n±ma licchav²ti. Aparampi ekamanta½ netv±– “tva½ kira bh²rukaj±tiko”ti pucchi. Ko evam±h±ti? Asuko n±ma licchav²ti. Eva½ aññena akathitameva aññassa kathento t²hi sa½vaccharehi te r±j±no aññamañña½ bhinditv± yath± dve ekamaggena na gacchanti, tath± katv± sannip±tabheri½ car±pesi. Licchavino– “issar± sannipatantu, s³r± sannipatant³”ti vatv± na sannipati½su. Br±hmaºo– “aya½ d±ni k±lo, s²gha½ ±gacchat³”ti rañño s±sana½ pesesi. R±j± sutv±va balabheri½ car±petv± nikkhami. Ves±lik± sutv±– “rañño gaªga½ uttaritu½ na dass±m±”ti bheri½ car±pesu½. Tampi sutv±– “gacchantu s³rar±j±no”ti-±d²ni vatv± na sannipati½su. “Nagarappavesana½ na dass±ma, dv±r±ni pidahitv± µhass±m±”ti bheri½ car±pesu½. Ekopi na sannipati. Yath±vivaµeheva dv±rehi pavisitv± sabbe anayabyasana½ p±petv± gato.