Saccanti catusacca½. Sattoti sattasuññat±ti vadanti, sattasuññesu pana saªkh±resu sattavoh±ro, sattatthakiccasiddhi ca. Paccay±k±rameva c±ti paccay±k±ro eva ca, ma-k±ro padasandhikaro. Paccayadhamm±na½ attanoyeva phalassa paccayabh±vo paµiccasamupp±doti attho. Tasm±ti vuttanayena atthavaººan±ya k±tabbatt±, dukkaratt± ca patiµµha½ n±dhigacch±m²ti yattha µhitassa vaººan± sukar± hoti, tass± patiµµh±bh³ta½ ta½ naya½ attanoyeva ñ±ºabalena n±dhigacch±m²ti attho. Nissaya½ pana ±cikkhanto “s±sana½ panidan”ti-±dim±ha. Idha s±sananti p±¼idhammam±ha, paµiccasamupp±dameva v±. So hi anulomapaµilom±din±n±desan±nayapaµimaº¹ito abbocchinno ajj±pi pavattat²ti nissayo hoti. Tadaµµhakath±saªkh±to ca pubb±cariyamaggo. “Ta½ suº±tha sam±hit±”ti ±darajanane, uss±hane ca ki½ payojananti ce, ta½ dassento ±ha “vuttañhetan”ti-±di. Aµµhi katv±ti attha½ katv±. Yath± v± na nassati, eva½ aµµhigata½ viya karonto aµµhi½ katv±. Pubbak±lato aparak±le bhava½ pubb±pariya½. Visesanti paµham±rambhato pabhuti khaºe khaºe ñ±ºavisesa½, kilesakkhayavisesañca labhat²ti attho. 582. Desan±bhedatoti desan±visesato. Atthato, lakkhaº±dito, ekavidh±dito ca atthalakkhaºekavidh±dito Aªg±nañca vavatth±n±ti avijj±d²na½ dv±dasanna½ aªg±na½ vavatth±nadassanato. Kammavip±kakilesavaµµ±na½ m³lak±raºatt±, ±dito vuttatt± ca avijj± paµiccasamupp±dassa m³la½. Tattha valliy± m³le diµµhe tato pabhuti valliharaºa½ viya paµiccasamupp±dassa m³le diµµhe tato pabhuti paµiccasamupp±dadesan±ti upam±sa½sandan± na k±tabb±. Na hi bhagavato idameva diµµha½, ida½ adiµµhanti vibhajan²ya½ atthi sabbassa diµµhatt±. M³lato pabhuti pana valliharaºa½ viya m³lato pabhuti paµiccasamupp±dadesan± kat±ti idamettha s±mañña½ adhippeta½, bodhaneyyajjh±sayavasena v± bodhetabbabh±vena m³l±didassanas±mañña½ yojetabba½. Tass±ti–
“Sa kho so, bhikkhave, kum±ro vuddhimanv±ya indriy±na½ parip±kamanv±ya pañcahi k±maguºehi samappito…pe… rajan²yehi. So cakkhun± r³pa½ disv± piyar³pe r³pe s±rajjati, appiyar³pe r³pe by±pajjati, anupaµµhitak±yasati ca viharati parittacetaso, tañca cetovimutti½ paññ±vimutti½ yath±bh³ta½ nappaj±n±ti, yatthassa te p±pak± akusal± dhamm± aparises± nirujjhanti. So eva½ anurodhavirodha½ sam±panno ya½ kiñci vedana½ vedeti sukha½ v± dukkha½ v± adukkhamasukha½ v±, so ta½ vedana½ abhinandati abhivadati, ajjhos±ya tiµµhat²”ti (ma. ni. 1.408)–
Eva½ vuttassa. Eva½ sotadv±r±d²supi. Tassa abhinandatoti sapp²tikataºh±ya abhimukhabh±vena nandato. Abhivadatoti “aho sukha½, aho sukhan”ti vac²bhedakaraºapavatt±ya balavataºh±ya “aha½, mam±”ti abhivadato. Tato balavatiy± mocetu½ asakkuºeyyat±ya ajjhos±ya tiµµhato. Tatopi balavat² pana up±d±nabh³t± taºh± nand². Ettha ca abhinandan±din± taºh± vutt±, nandivacanena tappaccaya½ up±d±na½ catubbidhampi nandit±tadavippayogat±hi, taºh±diµµh±bhinandanabh±vehi c±ti veditabba½.
J±tipaccay± jar±maraºanti-±dikañca tattheva mah±taºh±saªkhayasutte vutta½. Vip±kavaµµabh³te paµisandhipavattiphass±dike kammasamuµµh±nañca oja½ sandh±ya “catt±ro ±h±r± taºh±nid±n±”ti-±di vutta½. Vaµµ³pathambhak± pana itarepi ±h±r± taºh±pabhave tasmi½ avijjam±ne na vijjant²ti “taºh±nid±n±”ti vattu½ vaµµanti. 583. Tato tatoti catubbidh±su desan±su tato tato desanato. ѱyappaµivedh±ya sa½vattat²ti ñ±yoti maggo, so eva v± paµiccasamupp±do “ariyo cassa ñ±yo paññ±ya sudiµµho hot²”ti (sa½. ni. 2.41; 5.1024) vacanato. Sayameva hi so samantabhaddakatt± tath± tath± paµivijjhitabbatt± t±ya t±ya desan±ya attano paµivedh±ya sa½vattati. Catubbidhagambh²rabh±vappattiy±ti dhammatthadesan±paµivedhagambh²resu patiµµh±dhigamanena patiµµhitatt±ti attho. Samantabhaddakat±, desan±vil±sappatti ca catunnampi desan±na½ sam±na½ k±raºanti visesak±raºa½ vattuk±mo ±ha “visesato”ti. Ass±ti assa bhagavato desan±, assa v± paµiccasamupp±dassa desan±ti yojetabba½. Pavattik±raºavibh±go avibhattasabh±v± avijj±dayova, k±raºanti v± gahit±na½ pakati-±d²na½, avijj±d²nañca ak±raºat±, k±raºat± ca. Tattha samm³¼h± keci ak±raºa½ k±raºanti gaºhanti, keci na kiñci k±raºa½ bujjhant²ti tesa½ yath±sakehi anur³pehi k±raºehi saªkh±r±dipavattisandassanattha½, sa½s±rappavattisandassanatthanti attho. Pavatti-±d²navapaµicch±dik± avijj± ±di, tato saªkh±r± uppajjanti, tato viññ±ºanti eva½ pavattiy± uppattikkamasandassanattha½, gabbhaseyyak±divasena v± tattha tattha bhave attabh±vassa uppajjan±nupubbisandassanatthañca anulomadesan± pavatt±ti. Itar±sa½ tadatthat±sambhavepi na t±sa½ tadatthameva pavatti atthantarasabbh±vato. Aya½ pana tadatth± ev±ti etiss± tadatthat± vutt±. Anuvilokayato yo sambodhito pubbabh±ge ta½ta½paccayuppann±vabodhasaªkh±to pubbabh±gapaµivedho pavatto, tadanus±rena tadanugamena jar±maraº±dikassa j±ti-±dik±raºa½ ya½ adhigata½, tassa sandassanattha½ aya½ paµilomadesan± pavatt±. Anuvilokayato paµilomadesan± pavatt±ti v± sambandho. Desentopi hi bhagav± kicch±panna½ loka½ anuviloketv± pubbabh±ga…pe… sandassanattha½ deses²ti. ¾h±rataºh±dayo paccuppannaddh±, saªkh±r±vijj± at²taddh±ti imin± adhipp±yen±ha “y±va at²ta½ addh±na½ atiharitv±”ti. ¾h±r± v± taºh±ya pabh±vetabb± an±gato addh±, taºh±dayo paccuppanno saªkh±r±vijj± at²toti. Paccakkha½ pana phala½ dassetv± tannid±nadassanavasena phalak±raºaparamparadassana½ yujjat²ti ±h±r± purimataºh±ya upp±dit± paccuppanno addh±, taºh±dayo at²to, saªkh±r±vijj± tatopi at²tataro sa½s±rassa an±dibh±vadassanattha½ vuttoti. Y±va at²taddh±nanti y±va at²tatara½ addh±nanti attho yuttoti. ¾yati½ punabbhav±bhinibbatti-±h±rak± v± catt±ro ±h±r± “±h±ret²t±ha½ na vad±mi…pe… eva½ pana ma½ avadanta½ yo eva½ puccheyya ‘kissa nu kho, bhante, viññ±º±h±ro’ti, esa kallo pañho, tatra kalla½ veyy±karaºa½, viññ±º±h±ro ±yati½ punabbhav±bhinibbattiy±”ti (sa½. ni. 2.12) vacanato, ta½sampayuttatt± phassacetan±na½, tappavattihetutt± ca kaba¼²k±r±h±rassa. Tena hi upatthambhitar³pak±yassa, tañca icchantassa k±maviññ±º±y³hana½ hoti. Bhojanañhi saddh±d²na½, r±g±d²nañca upanissayoti vutta½. Tasm± te kammavaµµasaªgahit± ±h±r± paccuppanno addh±ti imasmi½ pariy±ye purimoyeva attho yutto. At²taddhato pabhuti “iti kho, bhikkhave, avijj±paccay± saªkh±r±”ti-±din± (sa½. ni. 2.2) at²te, tato parañca hetuphalapaµip±µi½ paccakkhabh³t±na½ ±h±r±na½ nid±nadassanavasena ±rohitv± nivattanena vin± abujjhant±na½ ta½sandassanattha½ s± aya½ desan± pavatt±ti attho. An±gataddhahetusamuµµh±nato pabhut²ti an±gatassa bhavassa hetubh³t±na½ dhamm±na½ uppattito paµµh±ya. An±gataddhasandassanatthanti an±gataddhuno appaµivijjhant±na½ apassant±na½ paccakkha½ paccuppanna½ hetu½ dassetv± hetuphalaparampar±ya tassa sandassanatthanti attho. Ettha ca ±dito paµµh±ya y±va pariyos±n±, pariyos±nato ca paµµh±ya y±va ±di pavatt± desan± dv±dasaªg±, tato eva tisandhi catusaªkhep±. Majjhato paµµh±ya y±va ±di pavatt± desan± aµµhaªg± dvisandhi tisaªkhep±. Majjhato pana paµµh±ya y±va pariyos±n± pavatt± desan± cha¼aªg± dvisandhi tisaªkhep±. “Sa½yojaniyesu, bhikkhave, dhammesu ass±d±nupassino viharato taºh± pava¹¹hati, taºh±paccay± up±d±nan”ti-±din± (sa½. ni. 2.53, 57) majjhato paµµh±ya y±va pariyos±n± pavatt± desan± ekasandhi dvisaªkhep±. Eva½ aya½ anekaªg± eva paµiccasamupp±dadesan± ±gat±. Ekaªgavasen±pi ca paµiccasamupp±dadesan± labbhateva. Yath±ha–
“Tatra, bhikkhave, sutav± ariyas±vako paµiccasamupp±da½yeva s±dhuka½ yoniso manasi karoti ‘iti imasmi½ sati ida½ hoti, imassupp±d± ida½ uppajjati. Imasmi½ asati ida½ na hoti, imassa nirodh± ida½ nirujjhat²’ti. Sukhavedaniya½, bhikkhave, phassa½ paµicca uppajjati sukhavedan±”ti (sa½. ni. 2.62)–
¾di. Ettha hi “phassapaccay±”ti ettako eva paµiccasamupp±do vutto. Teneta½ viññ±yati “ekaªgapaµiccasamupp±do”ti.
Tattha imasmi½ sati ida½ hot²ti imasmi½ avijj±dike paccaye sati ida½ saªkh±r±dika½ phala½ hoti. Imassupp±d± ida½ uppajjat²ti imassa avijj±dikassa paccayassa upp±d± ida½ saªkh±r±dika½ phala½ uppajjat²ti attho. Imasmi½ asati ida½ na hoti, imassa nirodh± ida½ nirujjhat²ti avijj±d²na½ abh±ve saªkh±r±d²na½ abh±vassa, avijj±d²na½ nirodh± saªkh±r±d²na½ nirodhassa ca vacanena purimasmi½ paccayalakkhaºe niyamo dassito hoti “imasmi½ sati eva, na asati, imassa upp±d± eva, na nirodh±”ti. Teneta½ lakkhaºa½ antogadhaniyama½ idha paµiccasamupp±dassa vuttanti daµµhabba½. Nirodhoti ca avijj±d²na½ vir±g±dhigamena ±yati½ anupp±do appavatti. Tath± hi vutta½ “avijj±yatveva asesavir±ganirodh±”ti-±di (mah±va. 1; ud±. 3). Nirodhavirodh² ca upp±do, yena so upp±davirodhibh±vena vutto “imassa nirodh± ida½ nirujjhat²”ti, teneta½ dasseti “anirodho upp±do n±ma, so cettha atthibh±votipi vuccat²”ti. “Imasmi½ sati ida½ hot²”ti idameva hi lakkhaºa½ pariy±yantarena “imassupp±d± ida½ uppajjat²”ti vadantena parena purima½ visesita½ hoti, tasm± na dharam±nata½yeva sandh±ya “imasmi½ sat²”ti vutta½, atha kho maggena aniruddhabh±vañc±ti viññ±yati. Yasm± ca “imasmi½ asati ida½ na hoti, imassa nirodh± ida½ nirujjhat²”ti (ud±. 2) dvidh±pi uddiµµhalakkhaºassa nirodhassa niddesa½ vadantena “avijj±yatveva asesavir±ganirodh± saªkh±ranirodho”ti-±din± (mah±va. 1; ud±. 3) nirodho eva vutto, tasm± natthibh±vopi nirodho ev±ti natthibh±vaviruddho atthibh±vo anirodhoti dassita½ hoti. Tena anirodhasaªkh±tena atthibh±vena upp±da½ viseseti. Tato na idha attal±bhamatta½ upp±doti adhippeto, atha kho anirodhasaªkh±to atthibh±vo c±ti ayamattho vibh±vitoti evameta½ lakkhaºadvayavacana½ aññamañña½ visesanavisesitabbabh±vena s±tthakanti veditabba½. Ko pan±ya½ anirodho n±ma, yo atthibh±vo, upp±doti ca vuccat²ti? Appah²nabh±vo, anibbattitaphalat±ppah²n±rahat±hi phalupp±dan±rahat± ca. Ye tehi pah±tabb± akusal± dhamm±, tesa½ ariyamaggena asamuggh±titabh±vo, ye pana na pah±tabb± kusal±by±kat± dhamm±, y±ni tesu sa½yojan±ni akh²º±sav±na½, tesa½ aparikkh²ºat± ca. Asamuggh±tit±nusayat±ya hi sasa½yojan±khandhappavatti paµiccasamupp±do. Tath± hi vutta½–
“Y±ya ca, bhikkhave, avijj±ya nivutassa b±lassa, y±ya ca taºh±ya sampayuttassa aya½ k±yo samud±gato, s± ceva avijj± b±lassa appah²n±, s± ca taºh± aparikkh²º±. Ta½ kissa hetu? Na, bhikkhave, b±lo acari brahmacariya½ samm± dukkhakkhay±ya, tasm± b±lo k±yassa bhed± k±y³pago hoti, so k±y³pago sam±no na parimuccati j±tiy± jar±maraºen±”ti (sa½. ni. 2.19)–