Vac²kammadv±rakath±
Vac²kammadv±rakath±ya½ pana cetan±viratisaddavasena tividh± v±c± n±ma. Tattha “cat³hi, bhikkhave, aªgehi samann±gat± v±c± subh±sit± hoti no dubbh±sit±, anavajj± ca ananuvajj± ca viññ³nan”ti (sa½. ni. 1.213); aya½ cetan±v±c± n±ma. Y± “cat³hi vac²duccaritehi ±rati virati…pe… aya½ vuccati samm±v±c±”ti (vibha. 206), aya½ virativ±c± n±ma. “V±c± gir± byappatho ud²raºa½ ghoso ghosakamma½ v±c± vac²bhedo”ti (dha. sa. 850), aya½ saddav±c± n±ma. T±su vac²kammadv±ranti neva cetan±ya n±ma½ na viratiy±. Sahasadd± pana ek± viññatti atthi, ida½ vac²kammadv±ra½ n±ma. Ya½ sandh±ya vutta½– “katama½ ta½ r³pa½ vac²viññatti? Y± kusalacittassa v± akusalacittassa v± aby±katacittassa v± v±c± gir± byappatho ud²raºa½ ghoso ghosakamma½ v±c± vac²bhedo, aya½ vuccati v±c±. Y± t±ya v±c±ya viññatti viññ±pan± viññ±pitatta½, ida½ ta½ r³pa½ vac²viññatt²”ti (dha. sa. 636). ‘Ida½ vakkh±mi eta½ vakkh±m²’ti hi vitakkayato vitakkavipph±rasaddo n±ma uppajjati. Aya½ na sotaviññeyyo manoviññeyyoti mah±-aµµhakath±ya½ ±gato. ¾gamaµµhakath±su pana ‘vitakkavipph±rasaddan’ti vitakkavipph±ravasena uppanna½ vippalapant±na½ suttappamatt±d²na½ sadda½; ‘sutv±’ti ta½ sutv±, ya½ vitakkayato tassa so saddo uppanno; tassa vasena ‘evampi te mano, itthampi te mano’ti ±disat²ti vatv± vatth³nipi kathit±ni. Paµµh±nepi “cittasamuµµh±na½ sadd±yatana½ sotaviññ±ºassa ±rammaºapaccayena paccayo”ti ±gata½. Tasm± vin± viññattighaµµan±ya uppajjam±no asotaviññeyyo vitakkavipph±rasaddo n±ma natthi. ‘Ida½ vakkh±mi eta½ vakkh±m²’ti uppajjam±na½ pana citta½ pathav²dh±tu ±podh±tu tejodh±tu v±yodh±tu vaººo gandho raso oj±ti aµµha r³p±ni samuµµh±peti. Tesa½ abbhantare cittasamuµµh±n± pathav²dh±tu up±dinnaka½ ghaµµayam±n±va uppajjati. Tena dh±tusaªghaµµanena saheva saddo uppajjat²ti. Aya½ cittasamuµµh±nasaddo n±ma. Aya½ na viññatti. Tass± pana cittasamuµµh±n±ya pathav²dh±tuy± up±dinnakaghaµµanassa paccayabh³to eko ±k±ravik±ro atthi, aya½ vac²viññatti n±ma. Ito para½ s± aµµha r³p±ni viya na cittasamuµµh±n±ti-±di sabba½ heµµh± vuttanayeneva veditabba½. Idh±pi hi ‘tissa, datta, mitt±’ti pakkosantassa sadda½ sutv± viññatti½ manodv±rikacittena cintetv± ‘idañcidañca esa k±reti maññe’ti j±n±ti. K±yaviññatti viya ca ayampi tiracch±nagat±nampi p±kaµ± hoti. ‘Ehi, y±h²’ti hi sadda½ sutv± tiracch±nagat±pi ‘ida½ n±mesa k±reti maññe’ti ñatv± ±gacchanti ceva gacchanti ca. Tisamuµµh±nikak±ya½ c±leti na c±let²ti, aya½ pana v±ro idha na labbhati. Purimacittasamuµµh±n±ya upatthambhanakiccampi natthi. Y± pana tasmi½ vac²dv±re siddh± cetan±, y±ya mus± katheti, pesuñña½ katheti, pharusa½ katheti, sampha½ palapati, mus±v±d±d²hi viramati, ida½ vac²kamma½ n±ma. Ito para½ sabba½ kammavavatth±nañca dv±ravavatth±nañca heµµh± vuttanayeneva veditabbanti.
Vac²kammadv±rakath± niµµhit±.